Mezi tradicí a transformací

Pod názvem „Chráněné památky mezi tradicí a transformací“ diskutovali DI Wolfgang H. Salcher (státní konzervátor Vídeň, Státní úřad pro ochranu památek), architekt Maximilian Eisenköck a Karina Schunker (jednatelka společnosti EHL Wohnen) spolu s filmovým režisérem a majitelem vily Bärenvilla Robertem Dornhelmem. Diskuzi, která se zaměřila na kulturní význam ochrany památek, balancování mezi jejich zachováním a současným využitím, na inovativní řešení současných stavebních požadavků a také na rentabilitu, vedl novinář Tarek Leitner.

Na úvod zdůraznil Andreas Kraler, společník a jednatel skupiny HELLA, nejen význam zachování památkově chráněných budov, ale také důležitost jejich využití prostřednictvím flexibilních technických řešení. Důraz byl kladen na zachování a využívání památkově chráněných budov, což bylo vnímáno jako příspěvek k udržitelnosti a jako smysluplné pro zemi, jakou je Rakousko. Moderní přístupy k zacházení se starou konstrukcí budov musí být přesvědčivé jak z technického, tak i z kulturního hlediska. „Jsme národ, který si váží kultury“, říká architekt Maximilian Eisenköck.

Sladit současné potřeby, jako je přístupnost, požární ochrana a energetická účinnost s požadavky na památkově chráněné budovy není u stavebních projektů vždy snadné. Vyžaduje to od všech zúčastněných velkou flexibilitu a inovativní technická řešení. Hausherr Robert Dornhelm uvedl dobrý příklad: „Podle úřadu pro památkovou péči nebyla v podkroví Bärenvilly historicky žádná okna. Z důvodů stavebních předpisů a tepelné izolace jsme však museli okna nainstalovat. Nebylo to snadné, našim architektům se však podařilo respektovat požadavky památkářů a přeměnit půdní prostory na využitelnou obytnou plochu.“ 

Pro takové složité situace již existuje mnoho kreativních řešení,“ dodal státní konzervátor DI Wolfgang Salcher: „Kromě klasického vnějšího stínění existuje i možnost vícevrstvé fasády, kde se stínění zabuduje mezi jednotlivé vrstvy fasády.“

Státní památkový úřad je vnímán jako partner, pro kterého je důležité vést dialog se všemi zúčastněnými stranami. Investoři, uživatelé i veřejnost si musí být vědomi historického a kulturního významu, aby se docenila hodnota toho, co již existuje. Toto uznání často pramení z vyprávění mnoha příběhů spojených s památkově chráněnými budovami. „Pokud je dům prohlášen za památku, nemůže se mu nic stát“, prohlásil DI Wolfgang Salcher. 

Příběhy, které se ukrývala tato budova, také sehrály velkou roli v rozhodnutí Roberta Dornhelma, aby koupil Bärenvillu. Režisér měl v souvislosti s několika filmovými projekty kontakt s Friedrichem von Schmidtem, architektem Bärenvilly, jehož designový repertoár zahrnuje i vídeňskou radnici. „Natáčel jsem film v Maďarsku na hradě, který nechal zrestaurovat Friedrich von Schmidt. Pak jsem se během natáčení kriminálního seriálu ‚Vienna Blood‘ nevědomky ocitl v architektonické kanceláři .“Když se režisér dozvěděl, že je Bärenvilla Friedricha von Schmidta na prodej, bylo to rozhodnutí vycházejí ze srdce, koupit dům a zachránit ho před plánovanou demolicí.

Jednatelka EHL Wohnen Karina Schunker si uvědomuje, že u památkově chráněných budov hraje roli i cenová dostupnost. Popsala právní situaci potenciálních zájemců na trhu s bydlením: „Pokud majitelé rekonstruují památkově chráněné budovy, mohou se na vyšším nájemném dohodnout pouze tehdy, pokud „značně vysoké vlastní prostředky“ získali sami a nevyužili žádné veřejné dotace. Pokud tomu tak není, nájemné obvykle zůstává nízké a existuje riziko, že pronájem nebude ziskový, ale pouze symbolický. V takovém případě by museli pronajímatelé korigovat daň, kterou už předtím uplatnili na náklady na údržbu a výstavbu. Takové faktory zvyšují ekonomické riziko u projektů při rekonstrukci památkově chráněných budov. Náklady na rekonstrukci jsou již tak značné, mají vysoké úrokové sazby a jsou spojené s technickými požadavky, což významně ztěžuje jejich prodejnost.

Technické specifikace nepocházejí pouze od úřadu pro památkovou péči. Vyplývají i ze změny klimatu, která vyžaduje neustále nová, inovativní řešení stavebních technologií. Pouze tímto způsobem se dá zajistit, aby památkově chráněné budovy bylo možné využívat i v budoucnu – aniž by se snížila jejich kulturní hodnota. „V oblasti klimatické odolnosti se v posledních deseti letech udělalo hodně“, shrnul moderátor Tarek Leitner. „Společně s majiteli stojíme před výzvou vyvíjet nová řešení, například v oblasti stínicí techniky, využití zeleně a geotermální energie.“

Po zajímavé pódiové diskusi pozvala společnost HELLA hosty na koktejlový raut do obytných prostor majitele domu v přízemí. Domem, včetně vinného sklípku a zahrady, provázela architektka Katrin Steinbacher, která pro Roberta Dornhelma řídila restaurování Bärenvilly. Hosté viděli na vlastní oči, jak lze v oblasti památově chráněných objektů úspěšně skloubit transformaci s tradicí. Večer zakončili ochutnávkou vín z vídeňského vinařství Wieninger v prostorách věže, kde architekt Schmidt kdysi se svými kolegy Hansenem, Ferstelem a Makartem pořádal kulturní salóny.