NEWS: Pane Kralere, když se podíváte na uplynuté horké měsíce, považujete se za vítěze v době klimatické krize?
Klimatická krize samozřejmě mění naše podnikání. Jistěže z ní profitujeme – i když to momentálně necítíme, protože ekonomická krize zastiňuje mnoho věcí. Lidé nejsou příliš ochotní nyní nakupovat, a to jak v Německu, tak v Rakousku. Novostavba chybí kompletně.
Necítíte někdy nejistotu, když se díváte na ekonomická čísla?
Pro managera jsou to napjaté časy. Nejistota v plánování nás trápí každý den, protože prostě nevíme, kam cesta povede – a to ani pokud jde o investice. Jako rodinný podnik uvažujeme v generacích a pokoušíme se investovat v dlohodobém horizontu. Až se situace znovu zlepší – ať už to bude kdykoli – chceme být připraveni.
Jak dlouho může středně veliký podnik vydržet v dobách jako je tato?
Musíme se samozřejmě přizpůsobit. Nemohu říci, že teď budu pokračovat s týmem, který jsem sestavil před dvěma lety. To nefunguje. Musíme se přizpůsobit - i na trvání této fáze. Rezervy jsou jedna věc, já ale chci jít dopředu a generovat růst. Výzvou jsou přitom stále masivně rostoucí mzdové náklady.
Kdybyste mohl, jak byste chtěl: Co byste dělal?
Snížil bych vedlejší mzdové náklady a posílil ekonomickou pozici. Střední podniky u nás zodpovídají za dobrou životní úroveň - a to se musí podporovat. Nejsem příznivcem plošného řešení. Jsou potřeba individuální opatření. Příklad: V našem sídle v Abfaltersbachu vyrábíme více energie, než spotřebováváme, a to díky vlastní vodní elektrárně, fotovoltaickému zařízení a našemu podílu v teplárně na biomasu. Tím pádem nejsme závislí na cenách energie a energeticky soběstační.
Jak dalece jste si jisti, že se něco stane?
Nic se nestane. Je za tím příliš mnoho hašteření a politických kalkulů, než aby se cokoli stalo. Na druhé straně ale musím říct: Lokace Rakousko má také své výhody. V posledních letech jsme měli celkově vzato stabilní vládu. Právně je situace čistá. Co se týče pracovního práva, jsem v mnohem komfortnější situaci než v Německu – jak pro firmy, tak pro zaměstnance/zaměstnankyně. To jsou faktory, které pomáhají.
Co to pro podnik znamená, když se nic neděje?
To znamená, že jsme nuceni zvyšovat ceny – a v konečném důsledku to zaplatí koncový zákazník. Takže vlastně sami nepřímo poháníme inflaci, protože zvyšujeme ceny, abychom zabezpečili výsledky své činnosti. Přitom zdaleka nejde o dosažení nadměrných zisků, ale pouze o zajištění výsledků.
Znepokojující je také produktivita v zemi – klíčové slovo: debata o částečných úvazcích ...
My jako podnik se musíme postarat, aby se situace zlepšila. Zapojíme naše zaměstnance, vysvětlíme jim, co je nutné, a budeme podporovat vzájemnou spolupráci. Už nestačí říct: „Někdo to za mě zařídí.“ Mnoho věcí máme ve vlastních rukách.
Kolik trpělivosti máte s hospodářskou politikou vlády?
Nemůžu to moc změnit. Samozřejmě můžu v soukromí křičet a snažit se svou kritiku sdělit prostřednictvím příslušných zástupců. Existuje ale mnoho větších společností, které mají zcela jiný vliv a moc věci změnit. My se pokoušíme naše záležitosti posouvat dopředu v malých krocích. Pokud bychom se spoléhali na politiku, byli bychom ztraceni. V Německu mám alespoň dojem, že si vláda uvědomuje, co musí udělat pro opětovné oživení ekonomiky. Jedno je totiž jisté: Pokud se například stavebnictví nedaří, budeme mít z dlouhodobého hlediska ekonomický problém. Ve stavebnictví a souvisejících odvětvích je prostě zaměstnáno příliš mnoho lidí.
To znamená, že kvalita má svou hodnotu. Kde je tedy ta hranice - a kdo ji stanovuje?
Hranici určuje trh. Když je to drahé nebo kvalita neodpovídá, reguluje to. Zároveň záleží na přístupu: Mám to postavit tak, aby to vydrželo jen po dobu záruční lhůty? Pak už nemusím před okno nic instalovat. My ale chceme vytvářet výrobky, které se budou užívat dlouhodobě - nejen aby vydržely tři roky a pak se musely nahradit. Takový „obchod na jedno použití“ by minul zákazníka a nebyl by udržitelný.
Stále máte hlavní závod v malém městě, kde máte sídlo. Proč?
Prostřednictvím akvizic máme i jiné závody. Hlavní sídlo v Abfaltersbachu ve Východním Tyrolsku ale nechceme přemisťovat. To je naše centrum, náš světlý svět. Jsme v místě etablováni a jsme jediným podnikem, který má v oblasti Lienzu hlavní sídlo. To nám dává do jisté míry jedinečné postavení na místním trhu práce.
Podporujete imigraci. S jak velkým odporem se setkáváte?
Cílená imigrace je potřebná, musí jít ale ruku v ruce s úplnou integrací, zejména prostřednictvím jazyka. Bez jazyka se integrace nepodaří nikdy. V našem závodě ve Východním Tyrolsku jsme ve špičkové době zaměstnávali 30 národností. Jsme tedy naprosto otevřeni. Mezi obyvatelstvem je ale potřeba mnohem větší otevřenost. Události jako násilné trestné činy samozřejmě škodí, protože posilují předsudky. Tím pádem nabývá téma na populismu.
Proč se na téma díváte tak otevřeně?
Protože to vidím jako jedinou cestu. Brát to automaticky tu a tam pomáhá, ale ne všude. Chybí poctivost v zacházení s tématem. Jeden to posouvá doleva, druhý doprava. Jasné stanovisko k imigraci by bylo vyjádřením podpory Rakousku jakožto obchodní lokalitě.
Váš otec prochází denně celý podnik. Co tomu říkáte?
Je to dobře. On je šedá eminence - na jedné straně - a zároveň integrátor par excellence. Jsem často na cestách, on se stará o interní záležitosti. Někdy máme rozdílné názory. Než ale opustíme místnost, vždy se shodneme. Jsem jiný charakterový typ. Doby, kdy on budoval podnik, byly jiné. Dnes shromažďujeme mnohem více názorů, úsudků, abychom byli akceptováni v širším konsenzu.
Říkáte, že HELLA byla vždy nejsilnější v turbulentních dobách. Pochybujete někdy a kdy?
Pořád uvažuji, zda všechno dělám správně, jestli správně rozhoduji. Když všechny krize udeří najednou – války, ekonomická krize – pak se člověk ptá: Jak to všechno dopadne? Hlavně protože se nedá odhadnout, jak dlouho to bude trvat. Když je východisko nejisté, jde o to, držet v krizovém režimu pohromadě. Když se situace zhoršila, táhli jsme za jeden provaz a udělali to nejlepší možné.
Kde čerpáte naději?
To je základní postoj. Chci působit optimisticky - i když není všechno dokonalé.
Co by bylo vzkazem pro příští generaci?
Zůstaňte na zemi, buďte optimističtí a vzájemně si pomáhejte.